Ústřice

Publikováno: 12.04.2016
Ústřice je skutečná lahůdka a údajné afrodiziakum. Konzumují se převážně syrové - živé, musí být právě otevřené a pokud možno i čerstvě vylovené z moře. Velmi rychle se kazí, proto jsou k dostání převážně v přímořských oblastech nebo v lepších restauracích, které si dovážejí čerstvé produkty.

Ústřice žijí pospolitě na tzv. ústřicových mělčinách skoro u všech mořských pobřeží, a to v hloubce až 40 m. Nejvíce ústřicových mělčin je na západním pobřeží (Francie, Německa), zejména v okruhu šlesvicko-holštýnském. Na mnoha místech se také ústřice pěstují uměle. Ústřice se při odlivu na mělčinách ručně nebo ústřicovými hráběmi sbírají. V hlubších vodách se k lovu používá ústřicových sítí. Loví se od konce srpna až do května. V letních měsících, tj. v době množení, mají nechutné maso a v tu dobu jsou nepoživatelné.

Ústřice jsou lasturovci s dvěma nestejně velkými skořápkami (lasturami), které jsou na povrchu drsné – kostrbaté, tmavošedého zbarvení, zevnitř hladké, perleťově bílé a lesklé. Mezi těmito lasturami je uloženo tělíčko ústřice, které je k silnější lastuře přirostlé, kdežto druhá lastura, slabší a plošší, tvoří měrně dost vody, takže se ústřice po výlovu mohou delší dobu udržet na živu.

Druhy ústřic

Ústřic je několik druhů i velikostí. Nejznámější a nejlepší jsou ústřice holandské a francouzské – marennes, anglické - natives, americké  -Blue.points, dále pak černomořské ústřice atd.

  • ústřice sydneyská (Saccostrea commercialis)
  • ústřice tichomořská (Saccostrea gigas)
  • ústřice nambuccaská (Saccostrea commercialis)
  • ústřice walliská (Saccostrea commercialis)
  • ústřice tasmánská (Saccostrea gigas)
  • evropská ústřice,
  • portugalská ústřice

Přeprava a skladování ústřic

Do vnitrozemí se ústřice dovážejí, většinou v sudech, vypouklejší lasturou dospod a těsně na sebe narovnané tak, aby se nemohly samy předčasně otevřít. Ústřice, které se otevřely, jsou nepoživatelné. Ústřice vydrží na živu přibližně 4 dny, jsou-li uskladněny při teplotě +8 až 10 °C, což umožňuje, aby se mohly podávat živé. Ústřice dospívají k tržní hodnotě čtvrtým rokem. Jejich stáří se snadno pozná podle lístkovitých vrstev na vypouklé lastuře. Každý rok se tvoří nová vrstva. Tělíčko, tj. maso ústřice, váží přibližně 1 dkg a obsahuje kromě bílkovin, tuku a minerálních látek také vitamíny, hlavně vitamín A a D.

Příprava a podávání živých ústřic

Lastury ústřic před úpravou nejdříve ve studené vodě kartáčem dobře odrhneme, abychom je zbavili písku, a teprve krátce před podáváním je rozevřeme na užší straně ústřicovým nožem. Při tom hlavně dbáme na to, abychom nůž přidržovali k hořejší lasturce, čímž zabráníme poškození ústřicového tělíčka. Dostanou-li se i při opatrném otvírání ústřic úlomky lastur do tělíčka, odstraníme je nejlépe štětcem namočeným ve slané vodě. Čerstvá ústřice má vonět mořskou vodou, v žádném případě rybinou. Servírují se na ledu po tuctu nebo půltuctu, obvykle se pokapou pouze citronem. Hodí se k nim kvalitní bíle víno nebo sekt. Sezóna ústřic je jen několik měsíců v roce, zpravidla od listopadu do března. Největší evropští milovníci ústřic jsou Francouzi.

Konzumace ústřic

Jíst se mohou jen ústřice s pevně uzavřenými lasturami. Ústřice z pootevřených nebo dokonce otevřených lastur jsou prudce jedovaté. Ústřice se jedí nejčastěji zcela v přírodním stavu, syrové, méně již tepelně upravované. Před podáváním je musíme přechovávat zahrabané v ledu a zatěžkané prknem a kamenem, aby se nemohly samy otevřít. Maso z ústřice poživatelné zasyrova je výbornou lahůdkou, která povzbuzuje chuť k jídlu. Je tedy velmi vhodným předkrmem a navíc je lehce stravitelné a výživné. Na osobu počítáme podle velikosti 4 až 6 ústřic. Kromě čerstvých ústřic se vyskytují na trhu také ústřice konzervované.

 


Zaregistrujte se, zabere to chviličku

Registrací získáte možnost hodnotit, komentovat a ukládat recepty