Perník - historie dlouhá několik staletí

Publikováno: 27.11.2017
Perníčky jsou druhem cukroví, bez nějž si dokážeme Vánoce jen stěží představit. Teprve když kuchyní zavoní jejich kořeněná medová vůně, můžeme mluvit o té pravé vánoční atmosféře. Perníku ale neodoláme ani v jinou roční dobu – perníčky pečeme i na Velikonoce, z pouti si odnášíme perníková srdce a ke kávě pečeme perník na plech politý čokoládovou nebo citronovou polevou nebo pomazaný marmeládou. Perník se v našich končinách zkrátka těší velké oblibě. Jak tomu ale bylo dříve? Podívejme se společně na historii perníku pěkně zblízka.

Pečivo oslazené medem provází lidstvo snad odjakživa. Nejdříve se jednalo jen o placky z vody a mouky pečené na rozžhaveném kameni, později se začalo přidávat různé koření. Medové pečivo bylo nalezeno ve starověkých egyptských hrobkách a vychutnávali si ho také lidé v antickém Řecku. Zmínky o perníkářském řemesle ve střední Evropě se objevují ve 13. stol., tehdejší perník se ale dosti lišil.

Jak vypadaly první perníky?

Jeden z prvních evropských receptů na perník vyžadoval mleté mandle, suché chlebové drobky, med, růžovou vodu a zázvor. Tyto ingredience po smíchání vytvořily spíše pastu než těsto, tou se naplnily speciální hliněné (později dřevěné) formy a perník se upekl. Poté se mohl ozdobit zlatem nebo cukrovou polevou. Později byly drobky vyměněny za mouku a začaly se přidávat různé druhy koření – těch mohlo být až devadesát. Koření bylo v minulosti drahou záležitostí a stejně tak i recepty na perník, které si každý perníkář bedlivě střežil. V celé Evropě vznikaly perníkářské cechy (u nás to bylo například v Pardubicích, Praze, Turnově a Kutné Hoře) a v 17. stol. V Německu a ve Francii byli příslušníci perníkářských cechů jedinými lidmi, kteří mohli perník péct. Ostatním to bylo dovoleno jen v období Vánoc a Velikonoc.

Perníkové formy

Vraťme se na chvíli k již zmíněným formám. Formy na perník byly nejprve zhotovovány z pálené hlíny, v 16. stol. je nahradily dřevěné formy, zvané kadluby. Ty byly vyřezávány z prkének hruškového, případně švestkového, třešňového nebo lipového dřeva. Většinou si perníkáři nechávali formy vyrábět na zakázku nebo je nakupovali od jiných, občas se ale našel i nějaký perníkář, který byl dost zručný na to, aby si formy zhotovoval sám. Náměty na formách se různí a mění s dobou – nejstarší formy obsahovaly ornamenty a znázorňovali církevní představitele, světce a vůbec náboženské motivy, pak se začínají objevovat portréty panovníků a milostné motivy, později přichází oblíbení husi, panáčci a panenky, holubičky a jiná zvířata. Původní dobře zachovalé kadluby dnes mají velkou sběratelskou hodnotu.

Tradice perníkových chaloupek

Zdobené domečky z perníku se staly doslova hitem po vydání pohádek bratří Grimmů na začátku 19. stol. Existují ale i názory, že se pekly už dříve a dvojice spisovatelů se jimi nechala inspirovat k napsání pohádky o perníkové chaloupce, většinou se však za správnou uznává první varianta. S německými přistěhovalci se dostaly perníkové domečky i do Spojených států a obeznámily tak Američany s evropskými pohádkami. Dodnes jsou chaloupky z perníku populární a můžete si na ně dokonce koupit i vykrajovátka, aby bylo jejich sestavení jednodušší. Se zdobením jistě rády pomohou děti.

Perník a jeho názvy

Název perník se vyvinul z původního označení peprník, což bylo medové pečivo s pořádnou dávkou pepře, které se podávalo k vínu. Na obsah pepře v perníku poukazuje také německé označení Pfefferkuchen (ve velké části Německa se však místo něj používá slovo Lebkuchen). Anglický název gingerbread obsahuje jiný druh koření – zázvor. Ten se do perníku nepřidával ani tak pro zlepšeni chuti jako pro prodloužení trvanlivosti pečiva, zázvor totiž přirozeně působí antibakteriálně.

Lenka Ambrožová


Zaregistrujte se, zabere to chviličku

Registrací získáte možnost hodnotit, komentovat a ukládat recepty